Výchova ke zdraví

Závislosti

Návykové látky

"Můžeme, a jsme-li schopni, dítě naučit opatrnosti v dopravě, můžeme je naučit i opatrnosti ve styku s návykovými látkami."

Učíme-li dítě rozhlédnout se doleva a doprava než přejdeme silnici, děláme to v době, kdy dítěti riziko téměř nehrozí, protože je v té chvíli pod naši ochranou, dohledem, držíme jej při přecházení silnice za ruku. Až mnohem později, kdy jsou návyky dítěte pevně zafixovány a dítě bezpečně rozpozná riziko, teprve tehdy jsme ochotni pustit přes silnici dítě samotné...

Užívání návykových látek, látek způsobujících závislost, je nebezpečné chování, které může vést až k destrukci (zničení) jedince. Člověk závislý na návykových látkách obtížněji kontroluje své chování, snižuje se jeho schopnost zvládat stresové situace a bývá náchylnější k řadě duševním i orgánovým poruchám. To s sebou přináší řadu problémů nejen v osobním, ale i společenském životě. Je tedy nebezpečím nejen pro samotného jedince, ale i společnost.

Předcházení užívání návykových látek je prevencí primární. Primární protidrogová prevence je nejúčinnější tehdy, dochází-li k ní naprosto přirozeným způsobem výchovou dítěte v rodině, protože jaký postoj zaujímají příslušníci rodiny k alkoholu, kouření apod., takové názorové postoje si postupně formuje dítě již v předškolním věku a tyto charakteristiky si nese i do budoucna, tedy do období, kdy je přímo či nepřímo s drogou konfrontováno.

Základem výchovy protidrogové prevence je poskytnout pravdivé informace o drogách dětem včas a věku přiměřenou formou.

Co jsou návykové látky?

Návykové látky jsou pojmem pro řadu látek, které jsou schopny ovlivňovat naše vnímání, chování,a na které vzniká závislost. Častěji slýcháváme pojem drogy. Drogy nerozlišujeme podle síly účinku na lehké a tvrdé, přestože se toto rozlišení ujalo ve společnosti, protože účinek drog na organismus je velmi individuální a i tzv. lehká droga je schopna organismus vážně poškodit. Návykové látky dělíme dle způsobu užívání, dle účinné látky a také z hlediska legislativního – na drogy legální a nelegální nebo lépe řečeno na tolerované a netolerované.

Definice návyku:

Návyk je opakováním získaný sklon (schopnost) k vykonávání určité činnosti. Vybavuje se samočinně, automaticky, bez uvažování a rozhodování. Vzniká buď bezděčně prostým opakováním (dynamický stereotyp), nebo se utváří záměrně cvikem.

Rozdíl mezi návykem a závislostí je dán projevy chování. Zatímco návyk je opakováním získaný sklon… (viz.definice návyku), tzn. projev naši vůle, závislost projevem vůle není, přestože k jejímu zvládnutí je vůle nezbytností. Často se můžeme setkat s pojmem psychická a fyzická závislost. Zatímco psychická závislost je založena jen na naší vůli, fyzická závislost je podmíněná řadou biochemických reakcí v organismu (hormonální změny). Fyzická závislost nemůže existovat bez současné závislosti psychické, zatímco psychická bez fyzické ano.

Definice závislosti:

[-ny-, řečtina], toxicomania, drogová závislost – stav psychické i tělesné závislosti na psychoaktivních látkách (drogách) užívaných trvale (kontinuálně) se škodlivými důsledky jak pro jedince (toxikomana), tak pro společnost. Závislost se vytváří na jednu drogu (monotoxikomanie), například na alkohol, nebo na několik drog (polytoxikomanie), například na alkohol a sedativa. Drogová závislost postihuje toxikomana psychicky (vede k poruchám psychickým, intelektuálních schopností a společenských vztahů) i tělesně (dochází k poškození jater, krvetvorby, srdce a oběhového systému, k celkové kachexii). Toxikomanie je celosvětovým problémem, o který se lidstvo začalo vážně zajímat začátkem 20. století. Mezinárodní opiová konvence v Haagu roku 1912 obsahovala ustanovení o opiu a látkách příbuzných. Tato ustanovení jsou stále doplňována o nově vyráběné látky. V České republice je zákonným opatřením od roku 1955 regulován výdej všech látek vyvolávajících lékovou závislost.

Kritéria závislosti na drogách (dle Americké psychiatrické společnosti):

• látka se používá déle a ve větším množství, než člověk původně zamýšlel
• přestat užívat látku se daří jen obtížně, nebo se nedaří vůbec
• látka se užívá i několikrát za den, aby se dosáhlo očekávaných účinků
• člověk se musí vzdát některých obvyklých činností, při kterých se látka nemůže používat, a přesto látku dál užívá
• člověk látku užívá i přesto, že zná její škodlivé důsledky
• k dosažení žádoucích účinků potřebuje člověk stále větší dávky
• při přerušení užívání látky vznikají typické abstinenční příznaky
• pro překonání abstinenčních příznaků se člověk znovu vrací k užívání látky