Výchova ke zdraví

Sexuální výchova

Sexuální výchova

Nejen rodina, ale i škola, má zájem o co nejkomplexnější přípravu žáka do reálného života. Mediální kampaň v roce 2010 byla vedena ve snaze přesunout sexuální výchovu do prostředí rodiny. Objevovaly se požadavky směrem ke škole na sdělení obsahu sexuální výchovy a nabízí se zároveň otázka "umí rodiče žáky řádně a objektivně poučit?" Je zapotřebí si uvědomit, že rodiče nermají objektivní informace a v případě, že je mají, mohou jim chybět odpovídající dovednosti k samotnému sdělení. Vždyť ani samotní současní rodiče neprošli odpovídajícím vzděláním. Rezervy ve škole spočívají především v hromadné formě výuky bez ohledu na věkové a individuální zvláštnosti, ale také v nedostatečné přípravě ochotných učitelů, stejně tak v rozličné úrovni rozsahu a obsahu témat sexuální výchovy. V představách laické veřejnosti ( i rodičovské) bohužel často převládá mylná představa o obsahu prezentovaných poznatků ve školní výuce.

Charekteristika sexuální výchovy vypracovaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO):

"Podstatu a cíle sexuální výchovy tvoří vše, co přispívá k výchově celistvé osobnosti, schopné poznávat a chápat sociální, mravní, psychologické a fyziologické zvláštnosti jedinců podle pohlaví a díky tomu zformovat optimální mezilidské vztahy s lidmi svého i opačného pohlaví."

Obdobné stanisko k sexuální výchově zaujala (1988) Mezinárodní federace plánovaného rodičovství (IPPF):

"Hlavním cílem školní výchovy je připravit mladé lidi pro život v dospělosti a pro jejich role ve společnosti. Jestliže sexualita, manželství a rodinný život jsou důležitým prvkem v životě většiny obyvatelstva, potom zcela jistě je logickou a nutnou povinností školy připravit mladé lidi i pro tuto oblast. Sexuální výchova musí být pokládána za jednu část celkové školní výchovy, která zprostředkovává dětem a mladým lidem informace nutné k tomu, aby byli schopni vytvořit si správný názor, úsudek i postoje."

Sexuální výchova- není výdobytek poslední doby

Bylo by mylné domnívat se, že se sexuální výchova začala rozvíjet až v posledním období a v našich krajinách až po roce 1989. Sexuální osvěta v podobě pohlavní osvěty (pohlavní výchovy) fungovala nejen na počátku 20. století, zvláště pak meziválečném období, ale i v období komunismu, byť pod jinými výchovnými trendy a za pomoci jiných nástrojů. Společným jmenovatelem byla nejen osvěta, ale především prevence před šířením pohlavně přenosných chorob.

Sexuální výchova versus sexuální osvěta

V mnoha ohledech je zapotřebí připustit, že ve školním protředí se  spíše jedná o sexuální osvětu, ne o výchovu v pravém slova smyslu. Sexuální osvěta ve škole je cílena v první řadě na pohlavně přenosné nemoci, nežádoucí otěhotnění, zneužití, znásilnění, prostituci. Kvalitní sexuální výchova se však musí věnovat i takovým aspektům, které představují láska, zodpovědnost, intimní vztah, rodičovství atd. Jedním z velkých problémů sexuální výchovy se jeví nevyváženost mezi prezentací pozitivních a negativních informací.

Sexuální výchova je přirozená permanentní celoživotní záležitost v životě jedince a musí být přirozenou složkou školní výchovy. Zahrnuje:

• Pohlavní výchovu
• Sexuální výchovu
• Výchovu k rodičovství
• Výchovu k manželství
• Rodinnou výchovu
• Výchovu k partnerství

Sexuální výchova v rodině a ve škole

Sexuální výchova v rodině se děje více intuitivně než záměrně a uvědoměle. Dítě se proto učí spíše napodobováním. Je nezbytné uvědomit si také to, že některé děti nevědí co je "normální sexuální chování" a co není, protože jim to nebylo umožněno pochytit  ve vlastní fungující rodině míní  mimo jiné MUDr. Schejbalová ze sexuolog. oddělení FN v Brně v návaznosti na problematiku delikventního chování). Učit sexuální výchovu musí pedagog na základě informací transformovaných od zdravotníků (aj. odborníků). Zdravotníkům by mělo být umožněno přednášet, ale ne vyučovat.

Výchovu v pravém slova smyslu známkovat nelze, výchovu nelze kvanitfikovat . Klasifikovat je možno pouze znalosti, nikoliv postoje a názory.

Doc. PhDr., PaedDr. Kamil Janiš, CSc.

"Jakákoli výchova, bez ohledu na její obsah, musí být zabezpečena třemi oporami: rodinou, školou a společností. Jestliže jedna noha této trojnožky kulhá, výchovný proces je narušen".

Doc. Phr.Boris Titzl, Ph.D.

18. celostátní kongres k sexuální výchově, Pardubice 2010