Výchova ke zdraví

Pohyb

Prevence poruch pohybového aparátu

Obsah této stránky:

• Možnosti prevence vadného držení těla v prostředí základní školy
• Realizace pohybu v průběhu vyučování
• Ergonomie školního nábytku a jeho normy
• Šetření na vybraných pardubických školách zaměřené na výskyt vadného držení těla dětí
• Vadné držení těla školáků a jeho prevence

Onemocnění pohybového aparátu je v ČR na druhém místě příčin krátkodobé a dlouhodobé pracovní neschopnosti. Je i častým důvodem odchodu do invalidního důchodu. V obou případech se jedná i významné zhoršení kvality života.

Příčiny vzniku onemocnění pohybového aparátu je třeba hledat již v dětství, kdy se vlivem nesprávného zatížení pohybového aparátu rozvíjí svalová nerovnováha, která vede k vadnému držení těla. Pohybový systém u dětí je během růstu vystaven značným nárokům a představuje v tomto věku snad nejzranitelnější článek organizmu. Enormní nárůst vadného držení těla (děti školního věku 20 – 40%) je spojován se změnou životního stylu posledních desetiletí, s nárůstem obezity, s velkou mírou pohybové chudosti a jednostranností moderního způsobu života.

Vadné držení těla je v podstatě poruchou posturální funkce (zkrácení svalstva) a řadí se k funkčním poruchám pohybového systému. Navenek se projevuje změnami ve tvaru reliéfu těla a tento projev lze, na rozdíl od skutečných deformit či ortopedických vad, volním úsilím vyrovnat.
Na vzniku vadného držení těla se může podílet celá řada různých příčin, někdy zdánlivě dosti vzdálených. Kromě vnitřních faktorů, jako jsou vrozené vady, úrazy či choroby, které snižují odolnost pohybového ústrojí vůči zatížení, jsou to faktory vnější, jako dlouhé stání, nesprávné sezení, nevhodné pracovní a leckdy i odpočinkové polohy i nevhodný způsob provádění pohybu při běžných činnostech (stoj, chůze, přenášení těžkých předmětů).

Výskyt vadného držení těla bývá prvním projevem dysfunkce svalové soustavy, nezřídka postihující již děti předškolního věku. Tento stav se dramaticky zhoršuje po zahájení školní docházky. Zejména nástup do první třídy je vzhledem k náhlému omezení spontánního pohybového projevu pro rostoucí organizmus dítěte vysoce zatěžující a mnohdy překračuje jeho adaptační možnosti. Několikahodinové sezení ve školních lavicích pokračuje vysedáváním ve družině, u domácích úkolů, televizorů, videí, počítačů. Svůj podíl má i ergonometricky nevyhovující nábytek, vysoká psychická zátěž a zejména nedostatek všestranného pohybu. Tyto rizikové faktory se i během dalších let školní docházky nejzávažněji podílejí na prohlubující se svalové nerovnováze, zhoršené koordinaci a špatné pohybové ekonomice. To vede k rychle nastupující únavě a k poklesu celkové výkonnosti. Vadné držení těla tak přispívá v dospělosti k degenerativním změnám na páteři, často provázené bolestí.

Ve věku mezi šestým a devátým rokem prochází pohybový systém kritickým obdobím růstové akcelerace (zrychlený růst). Nedostatek pohybu v tomto věku brzdí motorický vývoj. Hlavní zásady cvičení v dětství musí respektovat věková období, princip všestrannosti a pestrosti. Nenahraditelnou součástí pohybového režimu dětí je spontánní pohybová aktivita.

Je všeobecně známo, že dítě navštěvující základní školu má vysokou potřebu pohybu. Koncentrovat pozornost při vyučování dokáže maximálně 20 minut, pak soustředění opadává. Velmi důležitou roli jako prostředek obnovování a udržování pozornosti má zavedení pohybu v režimu školy.

Možnosti prevence vadného držení těla v prostředí základní školy

současná problematika velikosti školního nábytku v kontextu legislativy a praxe.

Soubor ke stažení:

• Možnosti prevence (PDF, 767 kB)

Realizace pohybu v průběhu vyučování může mít několik různých forem:

A) Tělovýchovné chvilky

Z hlediska kompenzace převládajícího statického zatěžování dětí sedavou polohou v lavicích a jejich nedostatečnou pohybovou aktivitou, lze považovat tělovýchovné chvilky za nezbytnou součást výuky. Pozitivně se tak dá ovlivnit nastávající únava a tím zvýšit pozornost žáků. Pomáhají také vytvářet návyk správného držení těla a přispívají k utváření kladného vztahu žáka k pravidelné pohybové aktivitě.
Při zařazování pohybových chvilek je třeba vystihnout z biologického hlediska nejvhodnější okamžik pro změnu činnosti.
Schopnost koncentrace dětí mladšího školního věku je 15 až 20 minut, přičemž první dvě až tři vyučovací hodiny jsou děti schopné se soustředit delší dobu. V těchto vyučovacích hodinách stačí zařadit pohybovou chvilku jednou. Čtvrtou a pátou vyučovací hodinu se koncentrace úměrně zkracuje, a proto je vhodné změnit činnost, které vyžaduje menší soustředění, popřípadě dvakrát zařadit protažení nebo jiné aktivní cvičení, případně relaxaci.
Chvilky je vhodné pravidelně opakovat a dbát na jejich pečlivé provedení a tím upevňovat správné pohybové návyky. Zpočátku je vhodné zařazovat jednoduché cviky, nenáročné na nervosvalovou koordinaci, později lze zvyšovat náročnost použitím drobného náčiní či běžných školních pomůcek. Jestliže děti cvičení zvládnou, lze cvičení doprovodit jednoduchými říkankami, písničkami nebo hudební nahrávkou.
Před cvičením je dobré vyvětrat místnost, navodit příjemnou atmosféru, radost a potřebu pohybu.
Důležité je také, aby se během přestávek mohly děti pohybovat zcela přirozeně ve vhodně vybavených prostorách školy s nápaditými možnostmi, motivujícími k pohybu a k psychickému uvolnění (chodby, hřiště, atria a jiná prostranství). Tím lze zabezpečit dětem tolik potřebnou spontánní aktivitu a nové pohybové zkušenosti.

B) Vyučovací hodina tělesné výchovy

Nedílnou součástí by vždy měla být rozcvička v trvání alespoň patnácti minut. Obsahově by měla být zaměřena na prevenci vzniku svalové dysbalance. Protahováním svalů s tendencí ke zkrácení a posilování svalů ochabujících je možné pozitivně ovlivnit jejich svalovou souhru.

Při cvičení by se měly dodržovat některé obecné zásady:

• Důležitá je vhodná volba základní výchozí polohy. Upřednostňují se cviky jednoduché, v nízkých polohách, které nevyžadují mnoho vědomé kontroly.
• Pohyb provádět pomalu a vědomě, což umožňuje potřebnou korekci a kontrolu přesnosti prováděného pohybu.
• Cvičení korigovat s dýcháním, dýchat v souladu s pohybem. Většinou extenční postavení je spojeno s nádechem, flekční postavení napomáhá výdechu.
• Nejprve protahovat svaly s tendencí ke zkrácení, následně posilovat svaly se sklonem k ochabování. K protažení nepoužívat hmitání, které vyvolává ve svalech a kloubních pouzdrech reflexní obranné kontrakce s možností vzniku svalových mikrotraumat, ale použít techniku strečinku. Pomalé protažení s výdrží prohlubuje uvolnění.
• Jednotlivé cviky opakovat za stále aktivní účasti dětí.
• Vyrovnávací cvičení je nutné doplnit uvolněním svalstva prostřednictvím relaxačních technik.

V tělesné výchově by děti měly být prakticky seznámeny - formou hry – jak správně zvedat a přemísťovat těžší břemena, ekonomicky vstávat a provádět další každodenní činnosti, aby se jim tyto pohybové vzory vštípily do paměti na celý život.

Ergonomie školního nábytku

Nedílnou součástí komplexního programu prevence poruch hybné soustavy je ergonomie školního nábytku.

Základem je výběr alespoň přiměřeně vysokého nábytku k výšce žáka. Ideální by byl nábytek s libovolnou možností nastavení výšky židle, lavice a sklonu pracovní plochy. Zde je na místě alespoň orientačně informovat učitele o nejdůležitějších parametrech školního nábytku v případě postupné výměny za nábytek nový.

Soubor ke stažení:

• Ergonomie školního nábytku (DOC, 113 kB)

Příčinou dlouhodobého předklonu hlavy při vyučování, které je často provázeno bolestmi hlavy, bývají vodorovné pracovní desky. Správný sklon pracovní plochy by měl být 16°. Toho lze docílit buď vypodložením předních nohou lavic cca o 5 cm, nebo podložením učebnice penálem, který bývá ideálně vysoký.

Pohodlné sezení ve školních lavicích vede ke kyfotizaci (trvalé ohnutí) páteře v bederní oblasti, ke zvýšenému opotřebení bederních plotének a k zavěšení do ligament (vazy podél páteře). Navození přirozené bederní lordózy (trvalé prohnutí) lze dosáhnout podložením pánve složeným ručníkem, nebo vypodložením opěradla v bederní lordóze (prohnutí). Dynamického sedu a s tím související aktivaci osového svalového trupu lze dosáhnout podložením pánve částečně nafouklým overballem. Malé polštářky či overbally lze využít při dlouhém psaní či kreslení, přiložením mezi hrudník a hranu školní lavice, a tím docílit úlevové polohy, která snižuje napětí posturálního systému (svaly s tendencí ke zkrácování). Polštářky a overbally lze využít v dalších doporučovaných alternativních polohách i při odpočinku na koberci.

Neméně důležité je kromě tolik diskutované hmotnosti školní brašny i její umístění na zádech. Málokterý učitel ale i rodič si uvědomuje, že batoh, aktovka umístěná v oblasti ramen podporuje vznik kulatých zad, volně visící taška s dlouhými popruhy opřená v bederní oblasti, způsobuje přetížení beder a zvyšuje bederní lordózu. Umístit brašnu ve středu zad je jak pro rodiče, tak pro učitele snadnou záležitostí a podporou správného držení těla.

Šetření na vybraných pardubických školách zaměřené na výskyt vadného držení těla dětí

Na jaře roku 2001 jsme započali program v rámci prevence vadného držení těla u dětí s cílem nejen včas podchytit výskyt vad držení těla a pohybového aparátu, ale především vyhledat děti se závažným rizikem jejich pozdějšího vzniku. Zavedením námi navrhovaných opatření do režimu celého kolektivu dětí a zajištěním cílené odborné péče chceme dosáhnout postupného snižování výskytu chronických onemocnění pohybového aparátu.

I. etapa programu prevence vadného držení těla – screeningové vyšetření dětí

• www.khspce.cz/archiv

Vadné držení těla školáků a jeho prevence

Soubor ke stažení:

• Vadné držení těla a jeho prevence ve škole.pdf (PDF 2,22MB)